Loučíme se s Ulanabatarem

Předposlední den našeho pobytu se jdeme courat po městě. Je tu pár míst, která stojí za vidění, a tak hrr na ně.

Nejdřív navštěvujeme Zimní palác Bogd Khana, což byl poslední vládce Mongolska (zemřel v roce 1924 poté, co se v roce 1921 moci ujali soudruzi). V areálu je mimo paláce chrámový komplex o šesti chrámech. V samotném paláci mají pěkné muzeum, v němž samozřejmě nemůže chybět výstavka pelichánů. Holt je to takový místní zvyk.

Po muzeu, kde se nám polovina skupiny ztrácí (minuli pelichány), se šplháme na kopec Zaisan, kde je "nádherný" památník ruských vojáků a rusko-mongolského přátelství. Ale je tu alespoň pěkný výhled na město. Také tu nacházíme druhou půlku skupiny. Pod kopcem se nachází Buddha Park s obrovskou zlatou sochou Buddhy. Postavená byla před cca 10 lety, ale ze zadní strany již tradičně vypadá, jako by doba jeho největší slávy byla již dvacet let pryč.

Vracíme se pomalu domů, někdo pěšky, někdo autobusem. Cesta trvá oběma skupinám zhruba stejně dlouho. Zácpy jsou tu vážně husté. A to prosím mají už zavedený systém, že dle posledního čísla poznávací značky auta nesmí v některé dny s autem do města. Mongolové to řeší vlastnictvím několika aut s různými značkami a jezdí tak všichi neustále.

A už je tu pátek, poslední celý den, který tu strávíme. Den je věnován nákupům suvenýrů a loučení se s městem. Zbývá zabalit (jak se jen vejdeme do 20 kg, to není nikomu jasné) a naposledy se vyspat. Zítra už jen ráno na letiště a domů.

Bylo tu krásně a bylo toho během těch tří týdnů opravdu hodně. A rozhodně se sem stojí za to vrátit. Ať už za lítáním, nebo procestovat západ či východ. Uvidíme. Zatím se loučíme a přejeme bajar-te (nashledanou).