Kharkhorin

Jedenácté ráno se budíme do deště a zimy. Mraky se plazí nízko nad zemí. Z okolí není vidět skoro nic. Jsme rádi, že jsme se včera vrátili a že v tomhle počasí nejsme někde na cestě okolo jezer na hřbetech koní. Vaříme čaj v geru (mongolská jurta), balíme mokré stany a vyrážíme dolů údolím řeky Orchon do města Kharkhorin. Trochu z té cesty máme obavy - je mokro, všude bláto, řeka a její přitoky docela rozvodněné a my je budeme muset přebrodit. Cesta je vážně strašná, ale naše delikátní vozítko to nakonec celkem obstojně zvládá a my se probíjíme údolím k našemu dnešnímu cíli. Dokonce u města Hujirt najíždíme na asfalt a to už pak cesta utíká jedna báseň.

Už cestou se domlouváme, že si dnes zasloužíme střechu nad hlavou, sprchu a postel. Takže přes noc zůstaneme ve městě v hotelu. Dorážíme do města Kharkhorin. Město je postaveno v místě bývalého hlavního města Mongolska Karakorum, ze kterého tady ale kromě dvou kamenných želv nic nezbylo. Holt se mandžuská vojska postarala, aby svým dobyvatelům, usurpátorům a jiným podobným názvům vrátila vše i s úroky. A co se nepovedlo rozbourat Číňanům, tak se 'přemístilo' na výstavbu jednoho z nejdůležitějších budhistických klášterů v zemi - Erdenezuu khiid. Dříve tu bývaly stovky mnichů a chrámů. Dnes jich je jen pár. O to se zase postarali soudruzi v '37. Kromě jednoho funkčního chrámu je v jinak prázdném areálu ještě muzeum, pár dalších budov a samozřejmě ger. O rozsahu a z toho vyplývajícího vlivu si můžete udělat představu z fotek. Prázdný prostor byl v minulosti zcela vyplněn.

 

Ubytování se nám daří najít, je docela dobré a hlavně suché.



Vyrážíme na procházku do kláštera a pak do města. Cestou prozkoumáváme trosky bývalé asi teplárny. Dnes už težko říct. Osud tady mají tyhle industriální komplexy horší než u nás. Je to trochu smutné, trochu dobrodružné, každopádně ale velmi fotogenické.

 

Den dvanáctý

Po příjemné noci na tvrdých, ale suchých, postelích nás vítá sluníčko a teplo. Snídáme ve městě jako lidé a pak jdeme do místního muzea. Je velmi dobré a dozvídáme se hodně zajímavých věcí o bohaté historii tohohle místa. Vykopávky se tu datují dlouho před kristem (40000 let př.Kr.). Také je nám odhaleno tajemství mongolského impéria a jejich civilizačních a technologických výdobytků - všechno ukradli :-) Záhada muzea, které neobsahuje pelichány, se ozřejmuje cedulkou, která nás informuje, že muzeum bylo navrženo, postaveno a zprovozněno z grantu japonské vlády.

Ještě děláme nějaké fotky kláštera za sluníčka a pak už frčíme dál na severozápad k horkým pramenům a dalším dobrodružstvím.