Pokračujeme směrem severozápadním. Je časné odpoledne (zdrželi jsme se v muzeu, které bylo vážně fajn), takže je jasné, že dnes daleko nedojedeme. Máme tedy jediný cíl - horké prameny v Tsenkheru. Zase opouštíme asfalt, abychom pochybnou neoznačenou polní cestou zamířili někam do stepi. Jak to ten Mongol dělá nám uniká. Kdyby tady alespoň byl nějaký ten ger, kde by se mohl zeptat a tak praktikovat mongolské GPS (Ger Positioning System). Ale tady není zhola nic. Nezbývá nám, než mu věřrit. Jedeme nádherným údolím, které se následně větví na několik dalších. Boldrik volí to levé, ale už po pár kilometrech je nejistý. Ha! Ger! Budeme aplikovat GPS. Ukazuje se, že volba údolí nebyla správná a že se musíme vracet. Je to ale jen kousek a už jsme na spávné cestě. Dorážíme k pramenům. Je to betonová přehrada s vodou o teplotě 96°C, která se potrubím rozvádí do čtyř ger kempů, ve kterých jsou malé bazénky o snesitelné teplotě cca 40°C. Žádná romantika tedy. Nicméně, když už jsme tady, přece nezůstaneme na suchu. Vybíráme ten nejstarší ger kemp (dle tvrzení majitele) s pěkným, skoro japonským bazénkem (onsenem). Není divu. Původní majitel prý byl Japonec, který celou koupací tradici před 25 lety založil. Užíváme si bazénu, rochníme se. Poměrně vyšší cena za vykoupání je kompenzovaná tím, že bazénky (pánský i dámský) máme pro sebe a nemusíme se mačkat s místňáky.
Osvěžení a vykoupaní se loučíme s osazenstvem kempu a po názorné ukázce mongolských počtů - to se tak ptáme, kolikpak to bude vykoupání stát. Prý 15 tisíc tygříků. Okej, to se dá. Po koupeli nám přináší sličná slečna účet a na něm částka 68 tisíc. Co to? Jak se to stalo? Ale pan majitel nakonec velkoryse souhlasí s původní částkou a se slovem "discount" nás vyprovází a my vyrážíme dál.
Už je ale celkem pozdě a tako kousek dál vyjíždíme na kopec (co kdyby šlo letět), stavíme stany a jdeme spát.
No comments:
Post a Comment